Příběh s dobrým koncem

Příběh z mé poradny, který jsem nazvala: Velká žena

V jeho vesnici byly odjakživa jiné představy o tom, jak má vypadat krásná žena. Ideál krásy se dědil z generace po generaci a vůbec se neztotožňoval s tím, co nabízely moderní časopisy. Podle této představy má být žena plných tvarů, aby byla dost silná na mateřství, vedení celé domácnosti a péči o muže. Muž patřil na dvůr. Domácnost patřila ženě, bylo to její království, kam muž chodil jak do svatyně. Už to, že se musel zout a umýt, o něčem svědčilo. Kdybychom to řekli laickou řečí, tak muž chodil domů, jen když něco potřeboval od ženy, nebo si odpočinout. Jinak musel ven, zajišťovat živobytí a také se postarat o dobytek.

On se staral o včely, stejně jako jeho otec. S otcem si ale moc nerozuměl, jelikož mu neustále vyčítal, že moc jí, že málo pracuje, a vůbec, že by se měl už dávno odstěhovat a hlavně si najít ženu, když je dospělý. Vždyť mu už bylo 20 let! On se však snažil, jak mohl, svému otci se však nezavděčil. Jediné zastání měl u matky a u své sestry, která se už odstěhovala do paneláku, kde čekala na svého fotbalistu, až si ji konečně vezme za ženu. Nechtěla zůstat se svou dcerou svobodnou matkou. On se tedy rozhodl, že si někoho najde. Vyšlo to na druhý pokus a přivedl si domů velmi krásnou ženu, která však měla maličkou chybičku, a tou byla její váha. Byla to zkrátka velká žena s krásnými kudrnatými vlasy, maličkým nosem a laskavým pohledem. Její vzezření bylo naprosto ideální pro mateřství a pro ochranu domácího krbu. Je prostě skvělá, říkal si, když ji vedl poprvé domů, a těšil se, že se zavděčí svým rodičům, a že na něj budou konečně pyšní. Netušil však, že otec má jiný vkus a ten se neztotožňuje s ideálem krásy dané vesnice. Velká žena (která měla velké opravdu všechno) se otci nezamlouvala a on k ní utrousil pouze jedinou poznámku. Bylo to něco v tom smyslu, že by si o ni neopřel ani kolo. To se budoucí nevěstě nezamlouvalo a tuto poznámku si nenechala líbit. Rozpoutala se hádka, kterou On pozoroval a nevěděl, zdali má jako obvykle sklopit zrak a nechat to na nich, nebo jestli se má poprvé postavit proti svému otci, kterého se tolik bál, a který ho celý život ponižoval. Však ona si poradí, je to silná žena, a spravedlivá. Nebo ne? Může vyjít ze zažitého vzorce chování a stát se konečně mužem? Ale proč zrovna teď a takovým způsobem, vždyť on se tak nerad hádá a hádat se vlastně ani neumí. A co když má otec pravdu a ona pro něj prostě není ta správná? Vždyť rodiče jsou přece od toho, aby svým dětem uměli dobře poradit, a myslí to s nimi vždycky jenom dobře! Otec byl sice vždycky svéráz a netajil se svými kritickými názory na lidi v jejich okolí, ale co když má pravdu? Je zde přece déle než On a už něco zažil. Přinejmenším tvrdě pracoval celý život ve fabrice u pásu, což si On prý nedokáže ani představit!

Vnitřní konflikt ukončila až facka. Velká žena nevydržela urážky svého budoucího tchána a jednu mu vlepila. To dodalo kuráž i Jemu a on se poprvé postavil za svou dívku, a vlastně i za sebe, za svůj názor. Za svou lásku! V tu chvíli věděl, že tato žena při něm bude stát v dobrém i ve zlém, a když bude potřeba, tak ho i ochrání. Možná i vlastním tělem, ale to naštěstí neřekl nahlas. Její váha mu nikdy nevadila, spíše naopak. I to si už dokázal přiznat. Prostě se mu líbí baculky, zvláště ty kudrnaté s malým nosem. Nyní pocítil snad poprvé v životě obrovskou odvahu. Možná proto, že už nebyl proti svému otci sám. Byla tu ona, která se celá třásla, ale z lásky k němu ještě neutekla. Poprvé v životě dal tedy najevo svůj názor a postavil se mezi svou dívku a otce. Ten večer skončil tak, že se otec a syn poprali. Matka musela zavolat policii, aby ty dva roztrhla.

Syn konečně uviděl svůj Stín a už se ho nebál. Jeho Stín měl podobu jeho otce. Tak jako princ v pohádce vytáhne na draka meč, rozhodl se i On bojovat se svým Stínem silou. Jedna facka létala za druhou a On se cítil velmi silný. Jako ještě nikdy předtím. Sice mu jedna část jeho duše říkala, že by měl bojovat s jinými draky a ne se svým otcem, ale situaci si nevybral. Ta se prostě udála a nebylo vyhnutí. Připadal si jako princ a za ním stála u zdi (vedle kola) jeho vyvolená.

Po svatbě si oba koupili malý domeček v sousední vesnici a postupně se jim narodily tři krásné děti. Oba se velmi milují a On je dosud velmi rád, že si našel tak úžasnou, krásnou a hlavně velkou ženu.