Jedinečnost...

Stále potkávám tolik sběračů různých kurzů a rituálů, že si říkám, kde se jen ztratila naše jedinečnost? Kdy jsme se přestali řídit svým vlastním svědomím a srdcem, a začali si opatřovat nejrůznější šamanské pomůcky, abychom se stali "duchovními"? Ono to sice zní lákavě, když vám někdo slibuje vyléčení v pyramidě, harmonizaci čaker, nebo že z vás bude bohyně, ale člověk je osobnost řízená vědomím i podvědomím, kde vnější vlivy jsou jen zanedbatelné. Důležitý je u všeho jen a jen stav vašeho vědomí. Větší část mozkové aktivity se zaměřuje na náš vnitřní život a prožívání, nežli na vnější svět.Takže je v podstatě jedno, co děláte a kde u toho jste. Důležité je, jak se u toho cítíte a jestli vás to naplňuje. A tak mohou být i "obyčejné" činnosti povýšeny na duchovní: vaření, cesta do práce, pomoc blízkému člověku, četba...
Každý kurz i rituál jednou skončí a člověk se vrací tam, kde byl. Leda by si uspořádal své věci v běžném životě tak, aby byl šťastný i bez všech pomůcek a kurzů. Stačí jen důvěřovat svým vlastním pocitům a také intuici.