Přeměna

Nový život vzniká, když ten starý zaniká. I krásný kvítek časem uschne a vůně pomine, jen aby se proměnil v krásné červené jablko. 

Jsme-li ve fázi usychání kvítku, může se vše jevit jako smutné a těžké, vždyť zaniká to, co tak dobře známe a co jsme budovali. A je úplně jedno, co to je... vztah, domov, vzpomínky nebo práce. Každá změna je navíc spojena se stresem. I když víme, že vše těžké jednou pomine a jediná jistota v životě je změna, stejně se jí bráníme. Když se však podíváme do přírody, tak zde žádné boje nenajdeme. Vše plyne naprosto přirozeně. Z holého stromu vyraší květy, poté listy, a květy usychají. Jakmile nazraje čas, objeví se plody. Co strom, to jiné ovoce. Strom ví, jaké plody ponese, nechce mít jiné plody, než k jakým je stvořen. Nesnaží se o to, co mu není vlastní. Podobně i my bychom se měli učit přijímat přirozené změny, které s sebou život v rytmech přináší, a brát vše jako proud života, do kterého jsme vstoupili, i když nevíme, kam nás ponese. Pokud se tomuto proudu otevřeme s klidem a důvěrou, nakonec se dočkáme i těch plodů. Budeme-li se však bránit usychání květů, jelikož se bojíme této fáze zmaru, můžeme později přijít o sladké ovoce.

To, co není hned vidět, existuje již ve fázi semínka. Pokud budeme důvěřovat životu a budeme brát změny jako výzvy, budeme velmi obohaceni. Možná ne hned, ale později určitě.